(START) Účastnili jsme se ve složení: Já - kapitán, Aleš, Pavel, Pivel a Karel. Start hry byl stanoven na sobotu 14.6. přesně ve 12:00 hodin. Účastnili jsme se této hry poprvé, takže jsme vůbec nevěděli, co od ní očekávat. V týdnu jsem čekala netrpělivě na nějaké info o hře, ale můj mail zel prázdnotou. Když už byl pátek odpoledne a zbytek týmu mě bombardoval dotazy, jak teda zítra, kde a v kolik, a vůbec co a jak, tak to už jsem začala být lehce nervózní. Až v tu chvíli jsem si všimla, že má úžasná chytrá schránka hodila informační mejl do spamu. (Objevit mejl ve spamové poště pro mne bylo jako takové jakési lousknutí první šifry, protože do spamu se nikdy nedívám). V mejlu stálo, že hra začíná odesláním SMS na náš registrovaný mobilní telefon, kde se dozvíme první instrukce! Neznámé místo startu mělo být pro nás informací pro naplánování správné taktiky :) Wau, to mi přišlo jako naprosto geniální nápad, jak rozptýlit hráče hned na úvod!

Dali jsme si tedy sraz pět minutek před zahájením pěkně v centru přímo před muzeem. Jen jeden člen týmu hlásí zpoždění, že bude vystupovat z busu až ve 12:01. Tak říkám, že v pohodě. Padlo přesně poledne a dorazila smska s instrukcemi, že první stanoviště najdeme v parčíku na východ od Terminálu HD. Ihned volám kolegovi do autobusu: „Nevystupuj!“, a posílám ho na správné místo k terminálu. Mezitím i my dojdeme k zastávce, nastoupíme do nějakého busu a jedeme směr terminál. Najednou mi zvoní telefon: Kolega z druhého busu hlásí, že jede s nějakým cizím týmem. My mu odpovídáme: „Jo, to my taky!“. Tímto oba konkurenční týmy zdravíme! :)

(1) První šifra byla super. Byli zde jména tří slavných zpěváků a ještě nápis lidovka, který nás zpočátku asi mátl nejvíc. Po chvilce jsme se shodovali na nejlepších hitech daných zpěváků; Csáková – Růžová, Norisová – ŠŠŠ (ve které akáty šumí – to už nám napovědělo na názvy ulic), Matuška – tady byla diskuze o tom, který hit je nejlepší..no a pak ta lidovka? To může být úplně cokoliv! Načež se jeden člen týmu zvedl, že si to tam jde poslechnout, že tam ty hity nějakej týpek pouští. Reakce ostatních: ,,Cožeee ???!!!“. No tak jsme teda zjistili, která Matuškova je ta správná a která lidovka to měla být. Lidovka Šel zahradník do zahrady – našli jsme ulice Zahradní a Zahradnickou. Po chvilkové diskuzi, kam zahradník šel, jestli do zahrady nebo do nějakýho zahradnictví, tak jsme usoudili, že správně bude nejspíše ulice Zahradní :D No jasný! Měli jsme čtyři názvy ulic, tak jsme je vyhledali na mapě a zkoušeli je spojit a udělat průsečík. Po chvíli nám teda i došlo, že zkratky světových stran v závorce znamenají upřesnění, který konec ulice použít. Tak a máme to! Co však ale znamená věta: „Koše jsou v pořádku, svině jsou mimo“.. no to nám teda nešlo do hlavy :)

(2) Stanoviště druhé šifry u knihovny jsme našli bezproblémů, vyzvedli jsme šifru a uklidili jsme se někam stranou do vedlejší ulice. Do dvojky jsme chvíli zírali. Nápadů bylo poskromnu a brzy docházely. Něco se zkoušelo, ale nic nikam nevedlo. Najednou se strhla týmová debata, kde je nějaké veřejné místo s pokladnou, kde by mohli mít v sobotu otevřeno. Padají návrhy jako kino Centrál, bazén, ba dokonce i nemocnice. Mezitím si všímám souvislostí mezi písmeny. Písmeno A odkazuje na L a N, písmena L a N zase obě odkazují na Áčko. Projedu všech 26 řádků. U všech to je úplně stejně. To není náhoda. Postupně začínám kreslit graf, začnu béčkem – to se větví na F, R, S. Tyhle písmenka větvím dál, a ty pod nimi zase dál. Vzniká jakýsi obludný rozvětvený strom, ve kterém se sama ztácím a nevyznám. Papír tedy odkládám stranou. Z vedlejší ulice pozorujeme, jak kolem nás prochází další a další týmy. Nikdo moc neluští a dál se vede debata, kde mají v sobotu nějakou pokladnu. Začínám být zoufalá a už skoro tým ukecávám na střihnutí nápovědy. Pak ale najednou přelétnu pohledem ten svůj papír a zahlédnu pod sebou písmena S-I-G-N ..říkám si, z toho by mohlo vylézt třeba slovo signál..čapnu a dodělám graf. SIGNÁLA? Dělám druhý strom,..po chvilince mi vyleze slovo MONTY.
Radostně křičím: „Signála monty!“
Kluci se na mě skepticky otočí. „Cože?“.
„Dejte mi mapu!“
„Ale nic takovýho v Hradci není.“
„Já vím, ale já to v tý mapě musím najít, konečně nám z toho něco vyšlo, to jsou dvě skoro smysluplný slova, to musí být řešení.“
Sedím na zemi a čučím do mapy. Dlouho. Aleš mezitím překontrolovává můj postup a kluci o něčem diskutují.
„Mám to!“ řeknu.
Tým se na mě nechápavě podívá: „Cože, to jako fakt?“
„Jo, ale je to Signal mont! Aha jasný, ty poslední písmena už se tam neměly započítávat“. A tak vyrážíme na další stanoviště.

(3) Na trojku dorážíme jako třetí tým. Procházíme si muzeum, vlastně ani moc nespěcháme. Rozdělujeme se a každý prochází něco. Já odemykám domy, Pavel sedne k Dálnopisu a ostatní hledají přejezd a pak když se uvolní místo, přesouvají se k ústřednímu zámku. Mezitím doráží další dva týmy a ochotný pán nám tedy pouští video. Předávám luštění klíčů někomu jinému, už z toho mám mžitky a přesouvám se s Pivlem na video. Poté se všichni scházíme a dáváme dokupy výsledky. Zdá se, že máme vše. Jen ten dlouhý příběh. Opravdu stačí jen to číslo přejezdu? Muzeum se plní, a tak raději vyrážíme dál.

(4) Dorážíme na čtvrté stanoviště, které nám vyšlo: „Náměstí 5. května – mezi mostky vlak.“
Čekáme, až přes mostky projede vláček plný dětí a pak hbitě vyzvedáváme šifru. V parčíku vidíme luštit další tým, jdeme si tedy sednout k řece. Zdánlivě to vypadá jako QR kód, ale Aleš hned hlásí, že to bude braill :) Přeci jen raději fotíme – samozřejmě nic. Aplikujeme tedy toho brailla. Po chvilce zjišťujeme, že něco smysluplného vychází jen z té prostřední části. Ani jsme se pořádně nerozseděli a hned zase vstáváme a jdeme dál směr Jiráskovy sady. Konkurenční tým v parku ještě luští. Paráda. Tušíme, že jsme asi ve vedoucí pozici.

(5) Pátý úkol vyzvednut a my obsazujeme volnou lavičku přímo s výhledem na soutok. Krásný text o bankovních účtech. Možností je spousta. Jedno je jasné, musíme z toho zjistit nějaké heslo - pětipísmenné a takové, aby se v něm písmena neopakovala. To pak použijeme v druhé části. Ta je úplně jasná a jednoduchá, ale to proto, že ji známe. Stačí „jen“ zjistit to heslo.
V textu se mluví o jedenácti bankách, objevuje se osm bankovních účtů a pět jmen. To je dost divný. Musíme asi použít jen pět z těch účtů. Bereme ty, které si kluci vybrali a nechali si je a líbili se jim. Čísla v účtech zkoušíme sčítat, dělit, modulovat 26, prostě všichni jsme aktivní a luštíme. Ale když už jsme po hodině vyčerpali drtivou většinu nápadů, a navíc se park zaplňuje dalšími a dalšími týmy, dohodli jsme se na střihnutí nápovědy: „Modulo 11 – reálné účty; abeceda bez hesla.“
„Abeceda bez hesla, to je jasný, ale proboha modulo 11?? Co to jako má být?“
Pavel se začne smát: „Vždyť to máme celou dobu před očima. Bylo 11 bank, které šly do společného modulu!“..hezké, že ho to tak pobavilo :) No ale co s tím? Jaké reálné účty? Opět se držím těch svých pěti. Moduluju je obyčejně jedenácti, samotné i s kódem banky. Nic nevylejzá. Přece se to nemůže jenom modulovat jedenácti. Nápověda nás nejprve akorát zmátla. Mezitím Pivel něco datluje na telefonu. Po chvíli mi podává telefon: „Na, přečti si to, já tomu moc nerozumím.“ Čtu článek o tvorbě čísel účtů. Nějaký spešl algoritmus, nazvaný jako modulo 11. „Paráda! No to je ono! Jak tě to proboha napadlo hodit to do googlu?!“ nechápavě se ptám a zírám.
Ihned si to opisuji a projíždím všech osm účtů. Jen u pěti si udělám fajfku, že jsou reálné! (Ne, opravdu vůbec mě nenapadlo zapsat si ty čísla podílů!!!). Tak teď víme, která jsou reálné a které máme použít, ale co s tím dál? Ale to dáme. Věřím tomu! Zatahuje se. Volíme přesun do hospody hned naproti parku. Většina z nás si dává pivko. Pivel zvažuje něco k jídlu: „Já to znám, budu čekat na jídlo a ve chvíli, kdy mi ho přinesou, tak vy to akorát vyluštíte a budete chtít běžet a já se v klidu nenajím!“ Na to mu odpovím: „No ale když si jídlo nedáš, tak tady budeme sedět dvě hodiny a nevyluštíme to, takže si koukej to jídlo objednat!“ :) Pro jistotu si však dal jen nakládaný hermelín.
Mezitím se snažíme přijít na heslo, nápadů je spousta, což je dobře. Snažím se použít ty zatím nepoužité druhé části účtů – kódy bank, kde jsem sečetla číslice. Vyšlo 3 8 10 9 1. Říkám si, že to bude pořadí písmene v dané větě. Ne. Bude to pořadí slova a z toho vemu první písmena. Ne. Bude to snad nějak souviset s ježkem v kleci? Se záhadou hlavolamu? Mají se brát písmena z jejich jmen? Z ničeho však nevylézá žádné smysluplné heslo. Někdo plácne, jestli to heslo má být vůbec smysluplné? Po chvíli už zkouším veškerá nesmysluplná hesla, co kde vylezou, ale nikde se řešení neukazuje:( Mám popsané už čtyři A4. Jídlo snědené, pivo dávno dopité. Zoufalství. Jsme přeci tak blízko! Nechci to vzdát! (Někdy mezitím přichází smska od orgů, že pokud nemáme chytrý telefon, máme se ozvat.) Shodli jsme se tedy na střihnutí. Odcházím na záchod, na to se nemůžu dívat. Vracím se a společně se po dvou a půl hodinách konečně vydáváme směrem k dalšímu stanovišti. Doufala jsem, že toto bude náš největší časový zásek. Ale to jsme ještě netušili, co se bude dít dál!

(6) Na šestku jdeme kolem fakultky a obhlížíme billboardy. Hledáme. Kde nic, tu nic. Snad není stanoviště vykradeno?! V patách nám je další tým. Na billboardu si všímáme Lísiných očí – loga této šifrovačky. Tak přeci tu jsme správně, nojo, ale co teď? Po chvíli si všímám dalšího nalepeného papírku a žďuchám do Pivla: „Hele vidíš to?“ Mrkám do mapy, jestli něco takového v okolí není. A není. Mezitím to Pivel vygooglil a šeptá mi, že je to logo nějaké aplikace a že už ji teda stahuje. Pár metrů za námi sedí ten konkurenční tým. Koukají na billboard. Druhé nálepky si zatím nevšimli. Z jejich debaty jsem zaslechla, něco o tom, že se vydají tím směrem, kam se dívají ty oči. No, tak to hodně štěstí :) No a už se nám stáhlo videjko. Celý náš tým kouká do maličkýho displeje. Naštěstí se nám to spouští beze zvuku (to že to mělo i tak krásnou tématickou hudbu se dozvídáme pak až v cíli!! :D). Druhý tým nás bedlivě pozoruje, co zrovna děláme?! :) Nakonec se ale zvedají a jdou na úplně opačnou stranu, ..zřejmě tím směrem, kam se dívají ty oči? A my tedy vyrážíme skrz areál nemocnice k řece a pak dál podél ní. Musím uznat, že pro nehradečáka tohle musela být pekelná šifra. Ale nám se líbila. Teď někdo z týmu pronesl, že to kvůli tomuhle musela přijít ta smska s informací o chytrých telefonech. Nojo, ale ta přišla už někdy před hodinou?! Nojo, zásek na pětce teď už asi těžko doženeme :(
Jdeme tedy kolem vody kam až to jde. Až dojdeme na konec, kde stojí chatka, karavany, auta, a je tam dost živo. Párty hard. Odtamtud vyleze nějaký borec. Na to že je odpoledne tak v už dost podnapilém stavu a ptá se nás, co tady jako děláme? My se ho zase poptáváme na Lipana. Posílá nás přes louku k Havrdovi Tam prý ho najdeme.
„Jo jasně, to určitě.:D“
A on: „No fakt, já už tam poslal i ostatní.“
Na to my: „Jaký ostatní? A kolik jich bylo?“
On: „Pět.“
My: „Pět lidí nebo pět týmů?“
On: „No asi tři“..chvíli mlčí a pak dodá: „..po pěti.“
No tak se tedy nevěřícně vydáváme dál. Jdeme po louce kolem slepého ramene, které je posyté leknínama. Jdem a diskutujem o tom, kam teda vlastně jako jdem. Prosíme Pivla, ať ještě znovu ukáže to video. Zde v loukách se tomu moc nechce načítat. Ale pak se povede. Jde se furt podél řeky a poslední pohled je taky na řeku! To musí být opravdu někde tam u těch opilců! Popravdě se tam nikomu z týmu moc vracet nechce. Ale musíme. Když přicházíme zpátky, odchytává nás jeden tentokrát pro změnu střízlivý a ochotný pán a omlouvá se nám za kamaráda. Že je nalitej a že si z nás dělal srandu. Že jsme správně, ale že musíme prolézt kolem těch aut. Jdem tedy vyzvednout další v pořadí už sedmou šifru. Balíček karet.

(7) Přesouváme se stranou. Tam, kde jsme před chvilkou už jednou byli - na louku směrem k Havrdovi. Široko daleko nikdo není, žádný tým. Sedáme si do trávy. Sluníčko na nás příjemně svítí. Začíná diskuze. První otázka: „Co s tím, když je to originálně zabaleno?“ „Ale tak to se možná dá nechat udělat, ne?“ Rozbalujeme tedy. „Jdou nějak popořadě?“ „Ne, jsou úplně napřeskáčku.“ „Tak to bychom si měli zapsat pořadí, než to rozmícháme, ne?“ „Tak jo“..sepisujeme, ale u patnácté karty už nás to přestává bavit. „Hele ty kkarty jsou z boku popsaný propiskou“ „Ajo, já myslel, že je to prostě už takovej papír“ „Kašlem na sepisování, zkusíme je nějak seřadit.“ A tak karty třídíme na hromádky podle barev. Pak je řadíme od nejnižší po nejvyšší. Každej zkoumá svou seřazenou hromádku. „Někdo v tom něco vidí?“ „Ani ne“ odpovídá zbytek. Na to Aleš: „Já když jsem vzal sudý, tak tady na sebe navazujou“ „Ajo, ale jen 6, 8 a 10.“ Beru 6, 8, 10 z každé barvy a přikládám k sobě. Po chvíli na bokách čtu: „250 metrů JZ odtud; 16. topol... paráda, tak jdeme ne?“ Ale ostatním se to nezdá, snaží se v těch kartách najít ještě něco. Říkám jim: „Co víc chcete? Tohle je jasné umístění dalšího stanoviště!“ Ale nikdo mě neposlouchá. Fajn. Potom, co se Pavlovi daří nacházet karty, které na sebe navazují, zjišťuje, že tam je jen náhodná čmáranice. Zbytečně jsme tu seděli o dvacet minut dýl a mezitím dorazili další týmy. Nojo, tak teda jdeme! Taháme mapu a zjišťujeme, že nám to vychází doprostřed řeky:( Tak co teď? Který břeh zvolit? Je to spíš blíž k tomu protějšímu. Ale k oboum možným místům je to velká štreka. Vyrážíme tedy k tomu protějšímu. Vracíme se zpět k mostu, přebíháme řeku. Začínáme odpočítávat topoly. Jeden.......za dlouho druhý. Karel vtipkuje, že je jich tu tak málo, že šestnáctej bude až v Pardubicích. Mezitím vidíme na druhém břehu další týmy, které jdou teprv pro karty. Asi je musíme na druhé straně dost mást:) Dorážíme na místo, kde by měla být šifra u šestnáctého topolu. Ale topolů jsme napočítali sotva dvanáct. Kluci hledají, třeba jsme nějaký přehlédli. No, ale pak se podívám naproti přes řeku a na stromě vidím viset velký papír. Ta bílá A-čtyřka na nás z protějšího břehu koukala a vysmívala se nám! Svůj nález šetrně znamuji týmu. A tak se na ní díváme a ona na nás. Aleš už se pomalu svlíká, že na to s*** a že tam doplave. Naštěstí jsem ho zarazila (jak jsme pak viděli, stejně by tam plaval zbytečně). Nedá se nic dělat, dojdeme zpátky k tomu mostu. Klid. Obejdeme to, to nic, to nevadí. Snažím se tým marně udržet alespoň v nějaké náladě. Nálada však byla v tuto chvíli na bodu mrazu, ne-li ještě níže. Mysleli jsme, že po pětce už nic horšího přijít nemůže. Ale může. 4,5 kiláková zacházka jen tak navíc plus ještě další dva kiláky k šifře... Mlčky jdeme. Aleš nic neříká, Karel už taky přestal vtipkovat a Pivel začíná kulhat. No a Pavel, ten nás v tu chvíli snad ani nechce vidět. Žene dopředu. Asi si v hlavě rovná myšlenky. Když my se teprv z dálky blížíme k mostu, a on už sbíhá schody na druhé straně, rozhodla jsem se mu zatelefonovat, ať na nás konečně už počká. V lepší chvíli jsem zavolat nemohla!!! Štěstí!! Proč? To už se týká následující šifry!

(8) Konečně se dostáváme k pro nás prokletému osmému stanovišti. Vybíhám napřed, že přinesu šifru, aby tam kluci nemuseli chodit. Čekají na mě teda v zatáčce. Ale ouha, přijdu k hromadě klíčů na provázku a na stromě visí jen nějaký vzkaz s obrázkem. No, tak to asi odnést nemůžu, potřebuju náš tým tady! Volám na ně, ať jdou za mnou. Nechce se jim. Přichází Aleš. Všímámě si vyrytých značek. To je binárka! Začnu diktovat, on zapisuje. Jsme nervózní, komáři žerou ostošest. Mezitím doráží další tým. Stojí za námi, koukají na nás a čekají, než my to dopíšem. Takže nebyl čas všimnout si toho, jestli tam jsou nějaký pejskové nebo ne :) Rychle ještě fotím ten papír na stromě a jdeme pryč. Co nejdál od vody. Dojdeme skoro až k Havrdovi. Sedáme a dáváme se do luštění. Ale ať to luštíme zepředu nebo zezadu, či prohodíme nuly a jedničky, nic neleze. Nojo, tak asi tam bylo ještě něco. Aleš se mě ptá, jestli byly všechny klíče stejné. Říkám že nevím, ale myslím, že všechny byly FABky, jen jeden tam byl takovej ošuntělej a jinej. Hmmm, to jsme v prčicích. Zpátky tam fakt už nepůjdeme. Kluci se ptají, jestli tam už nic jiného nebylo. Odpovídám, že ještě ten vzkaz, vytahuji mobil, kde to mám vyfocené a ukazuji to ostatním. Pavel, jak už je u něj zvykem, se začne smát. Vždyť o je na tom mostě! Jdem zpátky!.....
...No to snad ne!!
Vysvětluje nám, že když jsem mu předtím telefonovala, zastavil se a otočil se a tohle graffiti viděl na sloupu toho mostu. Že si to tam prohlížel, když na nás čekal a že si tím je určitě jistej! Moc mu nevěřím. Ostatní asi taky ne. Hele, je to přeci jen nastříkané přes šablonu, takových může po Hradci být. Navrhuju střihnout řešení. Nikomu se tam zpátky k tomu proklatému mostu moc nechcce. Přeci jen už jsme tam dnes třikrát byli. Pavel mě ale ukecává a uzavíráme dohodu. Když to tam nebude, můžu ho shodit do vody:D To mě trochu uklidnilo a vydáváme se tedy zpátky k mostu, začíná se pomalu stmívat....a světe div se, to graffiti tam fakt bylo! Nojo, obrázek jsme našli, ale co ta šifra? Nápověda: trocha adrenalinu neuškodí. Kluci tedy lezou nahoru a po chvíli hlásí nález šifry! Nojo! Proto jsme se tu neměli zdržovat, protože tudy ještě můžou jít týmy k Lipanovi! Přebíháme tedy most a zakempujeme to na druhé straně snad trochu mimo dohled. Už je nutné vyndat čelovky.

Koukáme na jakýsi hrad a na prapodivné škrtance pod ním. Všímáme si, že to je vždycky udělané tak, aby to pasovalo do toho tvaru. Překrýváme obě šifry přes sebe. Zkoušíme číst, ale nedává to žádný smysl. Mezitím kolem nás prochází nějaký tým a ptá se nás, jestli se taky tak moc přátelíme s nůžkami:D Zatím se luštění moc neúčastním, vidím, že kluci jsou na dobré cestě. A tak svačím a svítím jim svou čelovkou. Podívám se, kolik je vlastně hodin. Vytahuji svůj telefon. A v tu chvíli mě napadá, že ten tvar hradu má úpně stejný tvar, jako qwerty klávesnice! Nojo! Ihned si přepisujeme písmenka a pak už to vylezlo skoro samo! Jupí, jdeme dál.
 

(10) Vyzvedáváme desítku a jdeme si sednout na zastávku. Je tma, a už jsme unavení. Máme zjistit váhu koruny a desetikoruny s přesností na gramy. Pavel ihned sestavuje jakési váhy, váží, měří, vytváří vzorečky. Aleš se přidává a společně počítají. Já a zbytek týmu spíše sedíme, čumíme a odpočíváme. Po chvíli mají spočítáno. A tak zjistit na webovkách umístění dalšího stanoviště už nebyl žádný problém. Čas se krátí, je méně než hodina do konce a před námi ještě jedno stanoviště. Poslední stanoviště má být nějaká mozaika na Urlicháči. Nakonec jsme využili toho, že se tým může rozdělit a dohodli jsme se, že já s Pavlem tam doběhneme a zbytek týmu posíláme do cíle do Sokolovny napřed.

(11) Na Urlichovo náměstí jsme napůl doběhli, napůl došli. Pár lidí už tam bylo. A přicházeli další a další. Čučíme do mozaiky. No, pěkné. Člověk nemá moc šanci koukat zblízka, protože zaclání ostatním. Pavel něco vidí, jdeme za roh, aby mi to mohl sdělit. Nemůže přeci jen tak ukázat prstem přede všemi těmi lidmi. Ok, jdeme zpátky a koukám na to, co on myslel. To co viděl on, já tam nevidím, zato vidím to samé ale trochu jinak a jinde. Opět jdeme za roh a diskutujeme. Mezitím se objeví org a hlásí, že ještě není žádný vítěz, že správná odpověď zatím nepřišla. Zkoušíme poslat tedy heslo PETR, co jsme ve tvarech mozaiky viděli kdesi v řece. Přišlo nám to logické, že se autor takhle do svého díla podepsal. Ale obratem přijde odpověď, že špatně. Jdu tedy opět stranou a volám zbytku týmu, jenž mají u sebe nápovědy. Prosím je, aby střihli řešení a řekli mi ho. Posíláme tedy heslo PRAZSKY HRAD a obratem nám přichází sms: Gratulujeme!

(CÍL) Jupí, jdeme tedy poklidem směrem do Sokolovny. Uvnitř se setkáváme se zbytkem týmu, kteří nadávali, že když tam dorazili, všude byla tma a nikdo tam nebyl. Padá na nás únava. Kdosi pobavil, když viděl cizí tým odevzdávat jejich kartu s nápovědami a pronesl: „Hele, to je vyloupaný jako adventní kalendář!“ :D Čekáme na to, až to orgové nahoře spočítají, mezitím se občerstvíme TUCkama a kofčou:)
..vyhlášení,..opravdu jsme první??? Vstávám a z toho dusna se mi motá hlava. To není možné! To jsme nečekali! Zvlášt po tom, co jsme se zasekali na bankovních účtech a také po tom, co jsme se dlouze prošli kolem řeky..wau! Tak to je naše vůbec nejlepší umístění v historii týmu! Poprvé na bedně! A hned první! Dostáváme pěkné ceny. Jednu z nich boucháme na oslavu hned venku za rohem! Jen doufáme, že kolem nepojedou policajti, to bychom asi jen těžko vysvětlovali! :D

(SHRNUTO) Organizátorům opravdu moc velké díky za tuto hru. Účastnili jsme se jí poprvé a šifry nám tentokrát opravdu vyloženě sedly! Trasa byla optimálně dlouhá (i s tou naší zacházkou nás to vyšlo na necelých 24 km). Líbil se nám i systém stříhacích nápověd. A toho internetu bylo tak akorát. Příští rok nás tam máte zas! Ještě jednou děkujeme!